O supervizi – proč a jak?
Supervize je strukturovaný a formalizovaný proces pro kouče, při kterém kouč za pomoci supervizora usiluje o zvýšení kvality svého koučování, zlepšuje svou schopnost koučovat a získává podporu pro sebe sama a svou koučovací praxi.
Supervize má tyto tři důležité roviny:
Zajišťuje kvalitu koučování:
Pomáhá kouči být upřímný a odvážný a uznat to, co nevidí nebo neslyší, případně co si nedovoluje cítit nebo vyjádřit.
Ukazuje kouči, ve kterých případech a jakým způsobem by měl koučovanému doporučit jinou, specializovanou pomoc.
Rozvíjí schopnosti kouče:
Pomáhá kouči vytvořit si v sobě „interního supervizora“ a stát se profesionálem, který je schopen sebereflexe.
Představuje klíčovou součást kontinuálního profesního vzdělávání a zavazuje k dalšímu rozvoji a učení.
Poskytuje podporu pro kouče a jeho praxi:
Vytváří podpůrný prostor pro kouče zpracovat vjemy a pocity z koučování klientů a jejich systémů.
Pomáhá kouči vyrovnat se s tím, jaký to má na něj vliv.
Cílem tedy je:
zvýšit kvalitu práce kouče
poskytnout záruku kvality pro klienty
zajistit, aby kouč měl záchrannou síť ve zvláště složitých nebo těžkých situacích
zvyšovat standardy a úroveň koučování
Dobrý supervizor je schopen se při supervizním rozhovoru věnovat několika různým úhlům pohledu:
Situaci klienta – koučovaného (jeho organizace, tým, firemní kultura, její mise, vize apod.)
Technikám kouče (jaké metody použil, s jakým záměrem, s jakým výsledkem)
Vztahu kouče a koučovaného
Koučovi samotnému (jeho pocitům, emocím, myšlenkám, postojům a jeho kompetencím)
Vztahu supervizora a kouče a probíhajícímu paralelnímu procesu*
Supervizorovi – sám sobě (svým pocitům, emocím, myšlenkám, postojům a jeho zkušenostem)
Širšímu kontextu (společenský kontext, kontext oboru, etiky, legislativy apod.)
*Paralelní proces je analogie mezi tím, co se děje mezi koučem a koučovaným při koučovacím procesu, a tím, co se děje mezi supervizorem a supervidovaným koučem. Zjednodušeně lze říci, že celá supervize může být takovou „paralelou“ vlastního koučování.
Je důležité, aby se supervizor vyvaroval pasti „paralelního procesu“ v užším slova smyslu – totiž zapletení do obdobné slepé uličky či netvůrčího postoje, v němž se ocitnul kouč vůči svému klientovi. Rozeznat toto riziko „paralelního procesu“ v užším slova smyslu je součástí odborné přípravy supervizora.
Supervize by měla být profesionální samozřejmostí – pravidelná setkání se zkušeným kolegou, kde kouč může prodiskutovat své koučování a koučované v naprosté důvěře. Poskytuje reflektivní prostor, ve kterém mohou být diskutovány konkrétní případy, identifikovány slepá místa kouče, rozvíjeny dovednosti a zvyšováno uvědomění (pochopení).
Supervize by měla probíhat nejméně jedenkrát za 2 měsíce nebo přibližně jedenkrát na 35 koučovacích rozhovorů. Důležitým rysem dobrého supervizora je flexibilita, schopnost nahlížet situace kouče z různých úhlů pohledu, mít povědomí o oboru/odvětví, ve kterém se koučování odehrálo, mít kapacitu zvládnout úzkost a obavy (své vlastní i svého supervidovaného) a být otevřený se ze supervizních sezení učit a měnit dle potřeby své zaběhané postupy.
Vzhledem k tomu, že supervize je v současnosti považována za základní rys dobré koučovací praxe a zároveň je pouze několik vyškolených koučů – supervizorů (kvůli tomu, že koučování je stále jako obor velmi mladý), stoupá i význam tzv. peer supervize, tedy supervize kolegou koučem nebo v týmu koučů. Přesto je tu riziko „nezralosti“ i ostatních kolegů – koučů a peer supervize by neměla být úplnou náhradou supervize od vyškoleného supervizora.
DOPORUČENÍ PRO SUPERVIZI
Etický kodex EMCC vyžaduje, aby všichni členové této organizace měli pravidelnou supervizi. Je velmi pravděpodobné, že forma supervize (stejně jako frekvence a délka trvání) bude závislá na tom, jaké koučování daný kouč praktikuje. Tak například exekutivní kouč, který bude pracovat především v prostředí byznysu, bude mít jiné potřeby a nároky na supervizi než kouč, který se například věnuje kariérovému koučování a koučování mezilidských vtahů. A úplně jiné potřeby může mít interní HR konzultant, v jehož pracovní náplni může individuální koučování představovat poměrně malou část.
Evropská rada pro mentorování a koučování (EMCC) doporučuje, aby se každý kouč – zájemce o supervizi – řídil při výběru svého supervizora následujícími kritérii, která dokládají, že supervizor provozuje kvalitní praxi a je pro kouče vhodným supervizorem:
Má vlastní zkušenost s koučováním / mentorováním
Je sám někým supervidován
Má zkušenost s tím, že někomu supervizora dělal (vzhledem k tomu, že je supervizorů v tomto oboru stále nedostatek, není nutné, aby supervidoval pouze kouče nebo mentory, ale může jít o jiné pomáhající profese)
Eviduje si teoretické zázemí pro svou praxi i pro svou supervizní práci
Zná kontext koučování a mentoringu (tak jak je koučem provozováno)
Jsou si vědomi dopadu hodnot, přesvědčení, postojů, ale i předsudků (na straně supervizora i na straně supervidovaného kouče)
Mají respekt k diverzitě (lidským odlišnostem a jedinečnostem) a jsou schopni pojmenovat její potenciální přínosy i rizika
Dokáží dobře svou praxi reflektovat a podle potřeby upravovat
Sami na sobě dále pracují v rámci celoživotního vzdělávání
Hlásí se k Etickému kodexu EMCC, a to i tehdy, když sami nejsou členy EMCC
Nevystupují v žádných duálních rolích (např. supervizor není zároveň přímým nadřízeným supervidovaného kouče, obchodním partnerem apod.) – peer supervize je akceptovatelná mezi kolegy nebo studenty ve výcviku
(Podle EMCC)
Zdroje:
Hawkins, P. - Shohet, R.: Supervize v pomáhajících profesích. Praha, Portál 2004.
Hay, J.: Reflective Practice and Supervision for Coaches (Coaching in Practice). New York, Open University Press 2007.